Má cesta zpátky do života

22. ledna 2017 v 8:32 | MD |  Aristokratické rody u nás
Originální název: Mein Weg zurück ins Leben
Autorka: Therese Schwarzenbergová
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2013
ISBN: 978-80-204-8992-6




Anotace: Manželka českého ministra zahraničních věcí, lékařka Therese kněžna ze Schwarzenbergu líčí v knize Má cesta zpátky do života příběh svého života, který zásadním způsobem ovlivnilo vážné zranění páteře, po kterém na dva roky ochrnula. Z počáteční prognózy, která předpovídala doživotní upoutání na lůžko, se autorka silou vůle a usilovnou rehabilitací "opět postavila na nohy". Příběh Therese Schwarzenbergové je mimořádně inspirující, vypovídá o nezdolné lidské vůli a vytrvalosti, která dokáže zvrátit nepřízeň osudu. Toto je dáma, která se vrátila do života - silnější a odhodlanější než kdy před tím. Její kniha není určena pouze těm, které postihl stejný osud, ale i úplně obyčejným lidem, jejichž život se ocitl ve slepé uličce. (zdroj: www.kosmas.cz)



Můj názor: Situace, v které se ocitla Therese, je těžko představitelná. Přeci jen mne ale po tomto týdnu napadá menší paralela, kdy jsem cítila zhruba zlomek jejích pocitů. Byla jsem navštívit Neviditelnou výstavu. Na hodinu Vás zavřou do naprosté tmy. Úplné. Nemáte šanci se rozkoukat. Musíte vnímat jinými smysly. Najednou jste přišli o zrak. Místo abych si "vychutnávala" výstavu a kochala se exponáty jsem se hlavně snažila vždy dostat co nejdříve na konec místnosti...abych byla blíže návratu zpět do normálu. Nedokážu si představit, že bych takhle byla bezmocná navždycky.

Něco podobného asi prožívala paní Therese, byť mnohonásobně umocněné tím, že její stav byl reálný. Nikdo jí po hodině nepropustil a neřekl, konec prohlídky. Nadšená lyžařka přišla k úrazu při lyžování na svém oblíbeném svahu. Verdikt lékařů: jste přeci lékařka, víte, že už nikdy nebudete chodit. Smiřte se s tím. Jenže privilegovaná osoba měla možnost a štěstí setkat se v raném stádiu také s jinými, kteří měli za to, že její mícha není úplně odepsaná. Že by to možná šlo. Díky tomu byl učiněn první krok k záchraně. Therese sice píše, že jí k návratu do života nijak nepomohlo bohatství. Já si to úplně nemyslím. Normální člověk by se těžko mohl dostat do speciální kliniky, kde by mu byla věnována ta péče jako jí. Nicméně samozřejmě to nebylo jen o tom. Nešlo to samo. Peníze byly důležitý prostředek, ale bez snahy, utrpení, neustálých pokusů a pádu, cvičení, rehabilitování,snažení se by to vlastně nešlo.

Příběh paní Therese je velmi dobře známý, takže asi nebude vadit, když prozradím, že dnes se de facto plně vrátila do života. Nesmí provozovat sporty, je v mnoha ohledech ve svém pohybu omezená, ale rozhodně ne nijak, aby to bylo poznat v běžném životě. Její příběh dokazuje, že když se chce, všechno jde. Že zázraky se dějí. Že pokud chceme něco změnit, je k tomu zapotřebí velké vůle. Život nám bude klást velké překážky, ale když vydržíme, tak nás odmění.

Na tuhle knihu jsem narazila vloni v Levných knihách, kde stála asi desetinu toho, co normálně. To byl jasný předpoklad k nákupu. Otevřít ji a začíst se jsem se odhodlala až na přelomu roku. Musím říct, že příběh je to sice zajímavý, ale zpracování mne nijak nenadchlo. Vadilo mi, že to po Therese asi nikdo nečetl. V jednotlivých kapitolách skáče k časech - minulém a přítomném. To by bylo fajn, kdyby se tyto časy opravdu vždy vztahovaly k minulosti nebo současnosti. Jenže přítomný čas se někdy vztahuje k době, kdy knihu psala - tedy pár měsíců po úrazu. Měla jsem hrozný guláš v tom, co se děje, kdy. Nedalo se to z toho úplně vždy vyčíst.

Části knihy, které jsem opět nedokázala úplně ocenit, byť si najdou své fanoušky, byly odborné části. Plné odborné terminologie a vysvětlení, která laikovi příliš mnoho neřeknou. Mnohem víc by se mi líbilo, kdyby prostě jen líčila své postupy. Co a jak zvládla, jak to bylo náročné, co jí dělalo největší problém,... To ovšem nic nemění na tom, že kniha je určitě zajímavou literaturou, která jednak může vést člověka k zamyšlení a jednak, kdyby se do takové situace dostal, vědět, že i když lékaři říkají, že je to bez šance a že se máte smířit, tak že to tak nemusí být. Základ je nevzdávat se hned a nepropadat beznaději. Po světě žije spoustu lidí odsouzených na pomoc ostatních, kteří by nemuseli být závislí, kdyby se jim dostalo stejného přístupu a stejné motivace jako Therese.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Daisy Daisy | Web | 22. ledna 2017 v 8:47

Na Neviditelné výstavě jsem byla také a je to jeden z mých nejsilnějších zážitků :)
Kniha může být fajn, ale jak si sama uvedla u ní velkou roli hrají finanční prostředky a tudíž si neumim představit někoho chudého, kdo by to mohl také přemoci a vrátit se do života třeba jen díky rehabilitacím doma.
Kazdopádně tohle je přesně ten typ knihy, který se hodí spíše pro film. Už jen z toho důvodu, že tam přeskakuje v čase. Hezká recenze :).

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama